Tato činnost je zaměřena zejména na:
- osobnostní rozvoj – děti se mohou zdokonalovat v oblastech klíčových osobnostních kompetencí, jako jsou: porozumění sobě samému, získání nových či prohloubení dosavadních znalostí či dovedností, identifikace schopností, práce se sebou samým a s tématy seberozvoj, sebepoznání, sebeúcta, aj.
- sociální rozvoj – akcentována jsou témata, se kterými se lze v prostředí domova jakožto s tématy výchovy setkat jen omezeně nebo vůbec, a sice sociální percepce (vnímání a porozumění druhým), rozvoj sociálních dovedností v klíčových oblastech společenského života (asertivita, mezilidské vztahy, adaptabilita, atd.)
- mravní rozvoj – důraz je kladen na morální rozměr jednání a chování člověka, prohloubení dovednosti řešení mravních dilemat, mravní posuzování životních situací, apod.
Tématy tohoto projektu nejsou témata teoretická, ale klient sám a jeho osobnost. Vhodným a citlivým vedením dětí je ovlivňována jejich osobnost v souladu se stanoveným programem. Kurz nemá pevnou vnitřní strukturu, ale je modifikován dle aktuálních potřeb klienta. Metodika práce se opírá o principy zážitkové pedagogiky a pedagogicko-psychologického poradenství – širší kontextualizace témat, pedagogika osobnostní a sociální výchovy, provázející výchova, vztažení témat k reálnému životu.
Kurzy jsou vhodné pro děti s obtížemi v osobnostní rovině (stud, nervozita, vztah k vlastnímu tělu – např. sebepoškozování, prožívání, hodnoty, postoje, atd.), sociální rovině (nedostatečná schopnost prosadit se, nevyhovující úroveň komunikace, nedostatečná adaptabilita, obtížně zvládané mezilidské vztahy, kooperace, atd.) i pro děti zcela bez obtíží.
Program poskytuje také platformu pro řešení či ovlivnění specifických poruch učení či chování dětí a pedagogické poradenství, zaměřené na problematiku zhoršené školní úspěšnosti dítěte. Uplatnění nalézá také v rámci korekce či tvorby učebních dovedností a návyků, zejména v oblasti mimoškolní přípravy dětí na vyučování, skládání zkoušek (dílčích, závěrečných, přijímacích), poznání vlastních učebních stylů, tvorby učebního plánu atd.
Častá je také úzká spolupráce psychologa s vedením a personálem domovů, zaměřená na pedagogické či psychologické poradenství, řešení aktuálních výchovných, vzdělávacích či individuálních potíží dětí.
Důvěrník – tato specifická role vyplynula sama v průběhu práce s dětmi, kdy se podařilo zcela spontánně navázat důvěryplné a především lidské vztahy mezi psychologem a dětmi. U dětí má toto pravidelné setkávání velký ohlas, děti se na ně těší a díky vzájemné důvěře se otevřel prostor pro vyjádření (a následné řešení) potíží či starostí, které jsou pro děti obtížně sdělitelné či řešitelné např. s personálem domovů.
